Jana Jáčová: Na účetnictví se dívám jako na komplexní službu pro klienty. Baví mě, že jim pomáháme

Na škole účetnictví nenáviděla. Potom ho pochopila a začalo ji bavit. Přesto se nikdy jako „pravá účetní“ necítila. Jaké byly původní plány Jany Jáčové, majitelky největší účetní firmy v ČR, které chyby ji vyškolily, co plánuje do budoucna a na co se těší?

Kdy poprvé v tvé hlavě proběhla myšlenka vlastní účetní firmy? Co tomu předcházelo?

V první fázi jsem na vlastní firmu nemyslela, jen jsem v roce 2003 dostala nabídku někomu vést účetnictví. Založila jsem si živnostenský list a pustila se do toho. Že z toho vznikne firma, bylo vidět až cca za třičtvrtě roku, kdy se začali ozývat klienti.

Vystupuješ jako účetní fanda, opravdu se dá účetnictví milovat? Měla jsi to tak od začátku, nebo tvoje zamilování roste s časem?

Časem. Na škole jsem účto nenáviděla, nerozuměla jsem mu. I na účto pro klienty se dívám jako na komplexní službu, nejen jako na účetnictví. Baví mě, že jim pomáháme a vzděláváme je.

„Na škole jsem účto nenáviděla.“

Účtovat a vést firmu jsou dvě úplně odlišné disciplíny. Tuším, že teď už se k účtařině dostaneš jen okrajově, nechybí ti? A jak jsi se vnitřně srovnala s tím, že účetnictví vyměníš za vizionářskou a manažerskou pozici?

Já jsem nikdy nebyla „pravá účetní“. Původní plán byl, že budu mít účetní a já to budu řídit. Prdlačka. Musela jsem se to naučit. Pochopila jsem to, vidím v tom systém. Tak mne to začalo bavit. Ale dobrá účetní je silný rutinér, a to já opravdu nejsem. Teď občas také účtuji, když někdo vypadne. Ale před pár lety jsem měla svoje firmy a s kolegy na daních vysmahla každý rok stovky daňových přiznání. Teď už léta žádné firmy přímo neúčtuji a daňových přiznání a závěrek si střihnu už jen pár desítek. Nestíháme, musím se zapojit.

Na webu i na sítích všichni prezentují své hvězdné úspěchy. Zdravý rozum ale napoví, že za nimi jsou i chyby a přešlapy. Prozradíš nějaký svůj profesní omyl, který tě vyškolil?

Těch bylo fakt moc. Špatně vybraní zaměstnanci, to jsou chyby v řádu milionů.

Nebo že se obchodním partnerům také nedá moc věřit. Ale hodně mě to všechno naučilo, jsem za to vděčná. Už nejsem taková ta pusinka, co si nechá všechno líbit. A to je při dnešní velikosti firmy vlastně dobře. Takže to mělo přijít a mělo mě to připravit na dobu, kdy se nám podaří vybudovat účetní impérium.

„Už nejsem taková ta pusinka, co si nechá všechno líbit.“

Jsi neuvěřitelně aktivní na sociálních sítích a máš obrovské dosahy. Váš obsah lidi baví. Jaká je hlavní ingredience, bez které by to celé nemohlo fungovat?

Pud sebezáchovy 🙂 a Lukáš Zerzán.

Nedávno jsem napsala článek Digitál versus tisk o tom, jak má ideálně fungovat symbióza v publikování obsahu online a offline. Vy můžete být příkladem takového soužití dvou odlišných světů. Vedle onlinu stále společně vydáváme tištěnou UOL Revue. Proč jste zůstali u papírové verze časopisu?

Když jdu na schůzku, nemůžu říct „a tady je odkaz na naši Revue“. Obrovskou výhodou je, že máme pořád aktuální marketingový materiál. Lidé ho mají rádi, a dokonce si pro něj chodí na naše pobočky.

Samozřejmě je to super materiál při náboru zaměstnanců.

„Obrovskou výhodou je, že máme pořád aktuální marketingový materiál.“

Jak konkrétně využíváte časopis a jeho obsah v onlinu a naopak?

Obsah recyklujeme. Články publikujeme i samostatně v onlinu. Novinky komunikujeme průběžně a v Revue je shrnutí předchozího kvartálu.

Ještě si vzpomeneš, proč ses před více než deseti lety rozhodla pro vlastní firemní časopis?

Přišlo mi to jako super nápad na komunikační kanál pro zaměstnance i zákazníky.

Změnilo se to dnes, něco k tomu přibylo?

Je to pořád stejné, jen jsme 5× větší, takže máme i 5× větší dosah. Zároveň je to i skvělý materiál, když připravuji roční shrnutí, co se v UOL událo. Vydávat svůj časopis je závazek, teď už nepřestaneme.

„Jsme 5× větší, takže máme i 5× větší dosah.“

Nedávno jsem slyšela názor, že s příchodem onlinu nadšení z metrik mnohé markeťáky pohltilo a odvrátili se od brandových aktivit, jejichž úspěšnost je těžce měřitelná. Ale ne vše, co se dá měřit, je funkční. Jaký názor na to máš ty?

Stejný. Máme 40 poboček s polepenými výlohami.

Čistě kvůli brandu, dostupnosti pro klienty, zaměstnance a potenciální klienty.

Ideální je, když se to propojí. Vidíš nás online a pak pobočku nebo auto… Šance, že si to zapamatuješ, je násobně větší, než když tě zasáhne jeden kanál.

Už teď jste největší účetní firma v ČR, kam se chystáš vkládat svoji neuvěřitelnou energii dál a na co se můžeme těšit?

Aktuálně se staráme o účetnictví 3 tisícům klientů. Věřím, že se nám teď začne zúročovat všechno, na čem léta tvrdě pracujeme – pobočky, videa, online obsah, odborný obsah…, a že do 4 let budeme mít 10 tisíc klientů.

Chceme se víc pustit do vzdělávání. Vidíme, že naše krátká, jednoduchá forma lidi zajímá a baví. Takže teď jsme dali všechen náš free obsah na web uolakademie.cz a připravujeme různé kurzy, rady a pořady do placené verze, kterou bych ráda spustila s novým rokem.

A na co se těšíš ty osobně ve svém mimopracovním světě?

Na dovolenou s manželem na konci září. Na to, že snad dokončíme náš dům. Práce tomu nepřála. Vidím, že teď už se mi daří a že firma funguje i beze mě.

Rozhovor vedla: Zdeňka Škochová
Foto: archiv Jana Jáčová a UOL a.s.

Přečtěte si i další naše rozhovory, třeba s Lucií Spáčilovou, šéfkou společnosti Performia, anebo si vyberte z 13 rozhovorů s osobnostmi českého showbyznysu, sportu či podnikání.