Jaký je recept na to, být dobrý v psaní?
I na to jsme se zeptali novináře, fotografa a cestovatele Pavla Dobrovského.
Co vás fascinuje na cestování?
Cestování má mnoho tváří, ta moje potřebuje věci vidět na vlastní oči, osahat si je, prožít je a pak dojmy přinášet zpět. Během cestování je člověk víc v kontaktu se světem i sám se sebou. Cestování člověka přibližuje ke skutečnosti, to se mi líbí. Stejně jako fakt, že cestovat se dá v jakémkoliv věku, kdekoliv a kdykoliv. Ono není náhodou, že jedna z nejklasičtějších pohádek, ta o Hloupém Honzovi, říká, že cestováním se sbírají zkušenosti, a akt cestování je často základem nejednoho mytologického nebo i moderního příběhu.
Vaše první cesta byla v 19 letech do Afriky. Vzpomínáte si ještě, co byl ten rozhodující moment, proč jste zvolil právě tuto destinaci?
Protože všichni kamarádi jezdili do Indie a mně se chtělo jet někam, kde nikdo ze známých nebyl. Afrika byla celkem jasná, v té východní části, kam jsem jel, se mluví anglicky, a rozhodující byl samozřejmě i dopad dobrodružných románů a filmů, i když se neodehrávají v Africe, který mě tak nějak na černý kontinent směřoval. Projel jsem od Kapského města po Nairobi, bylo to skvělé. Od té doby vím, že Afrika není jen Afrika. A rád se do ní vracím.
Nevnímáte, že pro někoho je cestování únik před stávající realitou?
Ne. Jestli to tak někdo má, tak si ty problémy táhne v sobě a přiveze si je zase domů.
Na co a na koho se těšíte při svých návratech do Čech?
Na maminku, přítelkyni a pejska. Na místa, která mám rád. Znáte třeba stolovou horu Kozelka? Fantastické místo v překrásné krajině. Těším se na práci, až budu třídit fotky a popisovat zážitky v textech, stříhat videa. Těším se, až začnu spřádat plány, kam dál.
Publikujete jak v online světě, tak i na papíře. Co je vám bližší? Kde vidíte budoucnost? Jsou tiskoviny, dle vás, skutečně na ústupu?
Ve finále možná budou tiskoviny na úrovni vinylových desek dnes – sběratelský artikl vyráběný pro úzkou cílovou skupinu. Jak dlouho to bude trvat? To nikdo netuší. Reflektujeme jen naši euroamerickou realitu, nikoliv země na druhé straně planety, kde se tisku daří a kde bude ještě dlouho živ. Osobně nedělám mezi papírem a digitálem rozdíl, každý má výhody a nevýhody, ať z autorského, nebo čtenářského hlediska. Obracet stránky knih nebo si psát zápisky na cestách do zápisníku je ale něco, co se mi nechce za nic měnit. Třeba už jen kvůli tomu, že knize a deníku nedojdou baterky.
Vypozoroval jste, která vaše témata mají největší ohlas? Co je to, co čtenáře „zvedne ze židle“?
Cesta z Indie do Evropy po zemi je oblíbená a poptávaná. Jde o klasickou cestu, která byla po staletí využívána karavanami, od padesátých let pak hippies a v současnosti baťůžkáři. Je to zlatý řez orientem, krásná krajina a na těch asi deseti tisících kilometrech spousta zážitků. Oblíbené jsou i texty a přednášky o Islandu, protože ten je cenově dostupný, bezpečný, a přitom až nebezpečně divukrásný.
Spolupracujete s námi a dodáváte nám svoje cestovatelské články. Jaký je recept na to, být dobrý v psaní?
Číst. Číst. Číst. Psát. Číst. Psát. Číst. Psát. Číst.
Zpozoroval jste na svých cestách nějakého společného jmenovatele, který činí lidi šťastnými?
Smích, vážně, je to smích. Všechno se dá přetavit ve smích, a když se hodně smějete, jste šťastní. Schválně, zkuste si to. Rozhlédněte se, jestli se někdo nedívá… Ale klidně, ať se dívá! Vytáhněte pusu do úsměvu a pořádně se zařehtejte. Hned je lépe, že? 🙂
Co dělá šťastného vás?
Zeptejte se mé přítelkyně Veroniky, ta to ví nejlépe. 🙂
Čeho si na sobě nejvíce vážíte?
Že to vždycky dopadlo dobře. Za což snad tak trochu můžu.
Čeho si nejvíce vážíte na svých nejbližších?
Upřímnosti. A věrnosti.
Rozhovor vedla: Zdeňka Škochová, Zdroj foto: Facebook Pavel Dobrovský
