Máme problém, mami:
Asi mluvím s problémami…
Firmy a společnosti ročně investují do propagace a marketingu spoustu finančních prostředků. Je ovšem dobré si uvědomit, že vaši značku buduje i to, jak působíte při kontaktu s potenciálními partnery a zákazníky. A v této prezentaci samozřejmě hraje podstatnou roli, jak se umíte ústně i písemně vyjadřovat. To může být trumf vaší firmy, ale může jí to rovněž zlámat vaz.
Firemní časopis není jen nástroj propagace vlastní značky. Z dlouhodobého hlediska je to také ukázka toho, že vaše společnost lpí na kultuře v nejširším slova smyslu. Protože kulturu a kultivovanost není dobré podceňovat, jsou nutně obsažené v každém našem kroku, projevu a chování.
Kultivovanost vystupování má jistě podstatný vliv na to, jak budou lidé vás a vaši firmu přijímat – ať už vědomě, či podvědomě. Dnes si proto projdeme současné nejčastější prohřešky v komunikaci. Žijeme totiž v době, kdy všichni komunikují a musí komunikovat ústně i písemně, ovšem ne všichni jsme v tomto směru mistry. Stačí se ale držet několika jednoduchých principů.
Když nemůžeš, tak přidej
Když něco neumím, tak to nedělám. Případně se to snažím dělat co nejméně: nepouštím se do žádných větších akcí. Případně se s tím, že to neumím, snažím něco udělat. Stručně a jasně není nikdy špatná varianta.
Trochu jsme si zapřeháněli
Je sice hezké, že na konci e-mailu máte u jména titul, ale pokud v samotném textu napíšete například by jste či dvěmi, rozhodně jako vzdělaný člověk vypadat nebudete. Pozor na hyperkorektnost*!
Dvěma je pozůstatkem duálu**, jde o výjimku. Mimochodem vždycky výjimka, nikdy vyjímka.
A když už jsme u dvou, dodejme ještě druhý frekventovaný problém. V hovoru to až tak nevadí, nicméně když píšete, odnaučte se obě dvě, oba dva, stačí obě, oba, neboť oba jsou logicky vždycky dva.
Buďte citliví, vnímejte situaci
Při mluveném projevu je vždy nutné mít na vědomí, v jaké komunikační situaci se nacházíte. Zda se jedná o vystoupení před větším množstvím lidí či hovor řekněme ve dvojici nebo trojici. Podle toho se posouváme na škále oficiální projev – projev neoficiální. Samozřejmě tady hraje roli i skutečnost, jestli a jak dobře dotyčné známe. Někdy tak může působit nepatřičně (škrobeně, koženě, odtažitě) to, co můžeme pro zjednodušení nazvat přílišnou spisovností.
Na druhou stranu, když budete mluvit obecnou češtinou – takzvaně hovorově, může vám to někdy také připadat nepatřičné. Zarazit by vás to mělo, třeba když stanete před dvacítkou lidí, které vidíte poprvé. Případnou napjatou a nervózní atmosféru takového setkání ale jistě změní a odlehčí vřelejší tón. Nebo decentní vtip. Možná i užití oné obecné češtiny ve vhodný okamžik.
Rozhodně je ale jinak dobré udržet určitou úroveň po celou dobu promluvy. Pokud řeknu mladej, nepoužiju ve stejné větě kteří.
Níže je lépe než špatně
Pokud si nejste jistí korektním tvarem, rozhodně je v mluveném projevu lepší držet se hovorového jazyka. Vždy vyzní lépe s problémama, pokud nemáte mluvidla zvyklá vyslovovat s problémy, než aby vám z toho vyšlo směšné s problémami. Tak to dopadá, když mluvíte, jak vám „huba narostla“, ale v poslední chvíli se vyděsíte a chcete to vylepšit spisovnou koncovkou.
Vyžeňte parazity
Když mluví někdo, kdo si při proslovu není jistý (takových je nás dnes většina), stává se, že vysloví určité slovo, a když už ho jednou použil, osahal si ho, stane se pro něj jakousi oporou či zábradlím, kterého se může zachytit. Nakonec je to výraz, který mluvčí neustále opakuje, až ho posluchač může začít ve větách výsměšně předjímat a polohlasně dané slovo vyslovovat o vteřinu dříve.
Jedná se také o výplňková slova, která používáme, abychom měli čas si rozmyslet, jak bude věta pokračovat: jako kdyby, prostě, vlastně, jinak, docela… Někdy to je docela fakt maličko hustý!
Snadno odstranitelné chyby
Z výše řečeného vyplývá, že nejčastější přešlap v mluvené i psané komunikaci je to, že jsme buď až moc korektní, nebo naopak málo.
Přidejme ještě pár postřehů ohledně plevele, který bychom měli z komunikace odstranit, aby působila lépe. A my a naše firma s ní.
- V mluveném projevu mnohdy dochází k dvojímu stupňování. Nejprve ve větě zazní slůvko víc a následně ještě vystupňujeme samotné adjektivum*** důležitější, protože jsme na víc mezitím zapomněli. Aby bylo jasno: víc důležitější nikdy!
- Pokud pronášíme věty typu To máte, jako kdybyste si vzal/vzala/vzali/vzaly, je třeba vždy zohlednit, ke komu se obracíme, a podle toho užít správné číslo a rod. Je vrcholně neuctivé, když například muž sedí naproti ženě a říká jí To máte, jako kdybyste si vzal… jen proto, že se neumí vyjádřit správně.
- Zapamatujme si, že jednak nemůže stát ve větě osaměle, vždycky musí být v páru: Jednak jsem tam nebyl a jednak nevím, kde to je. A také, že po jednak nemůže následovat druhak (kdy se začne na počest bývalého ruského hokejového brankáře používat i treťjak?).
- Je trapné snažit se do komunikace zapojit vznešeně znějící slova a neumět je napsat. Takže film vždycky zhlédnete, zatímco z rozhledny shlédnete.
- Mějme také na paměti, jak chceme, aby naše sdělení vyznělo. Pokud vyslovíme díky tomu, říkáme tím, že vyznění je kladné. Pokud chceme naznačit, že výsledek byl podle nás negativní, musíme použít kvůli tomu. Nikdy neříkejme: Díky tomu zemřel ani Kvůli tomu se má dobře.
- Obdobná záměna je v současnosti běžná u slov hrdý a pyšný. Hrdý vnímáme kladně, zatímco pyšný naopak. Plno lidí ale o sobě klidně pronese, že jsou pyšní na to, co dokázali. Nejenže to nezní skromně, dokonce to zní hloupě. Vzpomeňme si na klasickou pohádku. Copak princezna na sebe mohla být hrdá, dokud byla pyšná? Hrdost nepředchází pád.
- A na závěr opak v úvodu zmíněné hyperkorektnosti. V tomto případě se výslovnost odráží v psaném projevu. Čím dál většímu počtu lidí ujíždí fonetický přepis, a tak namísto s radostí napíšou z radostí.
Bonus pro vytrvalce
Pro ty, kteří dočetli až sem, tu máme bezplatně ještě jednu radu. Když se jí budete držet, snadno získáte deset tisíc kladných bodů. Pokaždé, když chcete světácky pronést je to o tom, řekněte prostě jde o to.
*Hyperkorektnost = v jazykovědě používání domněle správných (spisovných) výrazů nebo tvarů ve snaze o stylově vyšší vyjadřování.
**Duál = rozeznáváme trojí číslo: singulár (jednotné číslo), plurál (množné číslo) a duál (dvojné číslo). Duálové tvary označovaly předměty nebo jevy, které se vyskytovaly v páru a po dvou. Dvojné číslo se používalo ve staroslověnštině hojněji než v kterémkoli pozdějším slovanském jazyce.
***Adjektivum = přídavné jméno.
Foto: Freepick
